K předposlednímu zápasu podzimní části, jsme odjeli do Vlkanče. Sestava byla posilněná o několik hráčů našeho A týmu, jelikož jim program skončil již minulý týden, takže nám kluci jeli pomoct.

 

Byl jsem nucen udělat vynucené 2 změny ještě před startem utkání, kdy na sraz a bez jakékoliv omluvenky nedorazil Matěj Prix a Filip Broš. Je to pro mě neakceptovatelné, protože v dnešní době, kdy má telefon každý, nenajít si minutu na to, abych napsal že nepřijdu na zápas je, jak jsem psal pro mě absurdní. Takže místo aby jsme měli v klidu 4 kluky na střídání odleji jsme ve 12 hráčích, kdy 13. jsem byl já.

 

V šatně před zápasem jsem klukům říkal, že jediné z čeho můžeme dostat od domácích branku je po standartní situace, které mají skvěle nacvičené. No nevím jestli jsem byl málo důrazný ale v 7. minutě jsme inkasovali jako první a hádejte po čem...Ano odpověď je po rohu. Byl jsem vzteky bez sebe, kdy individuální chyby vedli zase k takovému hloupému gólu. Jsem rád, že jsme na tuto situaci zareagovali vskutku pozitivně a od 7. minuty jsme na hřišti byli pouze my. Dnes skvěle fungoval střed zálohy a hlavně Tondovo průnikové přihrávky, byli lahůdkou pro oko diváka.

 

Jenže to, jak jsme měli dnes skvěle zvládnutou před finální fázi, tak koncovka, bylo něco co jsem snad nikdy neviděl. Musím být konkrétní, abych si do kluků trochu rejpnul. Takže Adam Danko a Ladislav Král, to, co so dá nedat, to nám kluci předvedli v plné kráse. Adam běžel třikrát úplně sám na gólmana, vždy ho trefil do těla. Hagi, ten nebyl o nic moc lepší, ale po jednom z jeho úniku, se jeho střela odrazila od brankáře a Milda Urban srovnal stav na 1:1.

 

Obrázek hry se do konce poločasu nezměnil, hráli jsme aktivně, po zemi, a vytvářeli si jednu šanci za druhou, bohužel pro nás bez efektu, ten poté dorazil cca 5 minut před koncem poločasu, kdy jeden ze svých mnoha nájezdů proměnil Hagi a upravil stav na 1:2 z pohledu domácích.

 

O poločase jsem se snažil uklidnit vášně a vrátit koncentraci, která bohužel nebyla ideální. 

 

Druhý poločas začal tak jak skončil, takže jakýmsi naším tlakem, ale bez kýženého efektu, který by nás uklidnil a domácím zasadil poslední ránu. Tento moment přišel v 57. minutě, kdy Adam Danko vzal míč u svého vápna, proběhl celé hřiště, po pravé straně, obešel 3 hráče na vápně a vsítil branku. Tato branka rozhodla zápas a domácí od této chvíle odešli, jak fyzicky, tak mentálně. Do konce zápasu jsme přidali ještě 2 branky a konečný stav byl 5:1. Musíme si ale říct, že kdyby byl stav 12:1 nikdo by se divit nemohl, což je o koncentraci, o které se bavíme zápas co zápas.

 

Speciální poděkování patří Martinovi Sedláčkovi, který dnes vymazal ze hřiště domácího nejlepšího útočníka, Martin mu nedal ani milimetr a souboje s ním dnes byli tvrdé, ale férové. O kom chci ještě napsat pár slov je dorostenec Bao, hraje fantasticky a na pravém kraji obrany, pokud mu vydrží forma, si rezervuje své místo, protože si ho zaslouží.

 

Do posledního zápasu sezony pojedeme na hřiště Malešova, kde bych podzimní část rád zakončil vítězně.

 

 

Tichovský - Bao, Sedláček, Švehla, Procházka - Míšek, Chrpa Marek, Keltner, Danko - Urban, Král

 

Střídání - 58. Zeman - Urban, 70. Stejskal - Švehla